Buňka - dělení
Dělení buňky a buněčný cyklus
Předně je nutné rozlišit dělení jaderné, které zahrnuje rozdělení jádra, a dělení buněčné, které zahrnuje rozdělení buňky. Někdy totiž může docházet pouze k jadernému dělení, ovšem bez přítomnosti dělení buněčného.
AMITÓZA
buňka se pouze zaškrtí
nezávisí na přesném rozdělení chromozómů
nekontrolované bujení (nádory, apod.)
MITÓZA
většina dělení, ke kterým v buňkách organismů dochází
nemění se počet chromozómů (počet chromozómů mateřské buňky = počet chromozómů dceřiné buňky)
fáze mitózy:
profáze – centriola se rozdělí, jedna z nich přejde k opačnému pólu, rozpustí se jaderná membrána a jadérko, probíhá spiralizace chromozómů, vytvoření dělícího vřeténka (z mikrotubulů - inhibováno jedem kolchicinem z ocúnu)
metafáze – chromozómy se rovnají do rovníkové roviny dělícího vřeténka, připojí se centromerami na mikrotubuly dělícího vřeténka; centromery se podélně rozštěpí
anafáze – mikrotubuly se zkracují, chromatidy rozštěpených chromozómů jsou taženy k opačným pólům
telofáze – začíná cytokineze Emotikona smile vlastní dělení buňky), vytvoření jaderné membrány a jadérka dceřiných buněk
interfáze – období mezi dvěma mitózami (část buněčného cyklu bez M-fáze, viz dále
MEIÓZA
redukční dělení, snižuje diploidní počet chromozómů (2n - dvě sady) na haploidní počet chromozómů (n - jedna sada)
probíhá při vzniku pohlavních buněk (u živočichů) a výtrusů (u rostlin)
z jedné buňky s diploidním počtem chromozómů vzniknou čtyři buňky s haploidním počtem chromozómů
meióza probíhá ve dvou fázích:
první meiotické dělení (heterotypické)
profáze I – dělí se do několika stadií
leptotene: dochází ke spiralizaci vláken DNA a diferenciaci chromozómů
zygotene: homologické chromozomy se přibližují k sobě a za pomoci speciální bílkoviny se spojují v tzv. bivalent
pachytene: chromozomy dokončují spiralizaci a bivalenty jsou pozorovatelné jakožto tzv. tetrády - čtyřchromatidové komplexy, nesesterské chromatidy se přitom proplétají a dochází ke vzniku chiazmat („uzlíků“), v této fázi dochází k tzv. crossing-overu, kdy se rekombinují části homologických chromatid
diplotene: uvolňují se bílkovinné vazby mezi homologickými chromozomy a dochází k jejich postupnému oddalování, vzniklé uzlíky mezi nehomologickými chromatidami jsou stále spojené
diakineze: dochází k přeuspořádání a rozchodu homologických chromozomů, chiazmata se posunují na konec chromatid, kde zanikají
metafáze I – páry chromozomů v rovníkové rovině, na mikrotubuly se váží celé (!) chromozomy
anafáze I – mikrotubuly se zkracují, k pólům jsou taženy celé (!) chromozomy
telofáze I – de facto shodná s profází II, vznikají dvě buňky s haploidním počtem chromozómů, netvoří se jaderná membrána
druhé meiotické dělení (homotypické) – prakticky běžná mitóza
profáze II – de facto shodná s telofází I
metafáze II – chromozómy se rovnají do rovníkové roviny dělícího vřeténka, připojí se centromerami na mikrotubuly dělícího vřeténka, centromery se podélně rozštěpí
anafáze II – mikrotubuly se zkracují, chromatidy rozštěpených chromozomů jsou taženy k opačným pólům
telofáze II – začíná cytokineze Emotikona smile dělení buňky); vytvoření jaderné membrány a jadérka dceřinných buněk
BUNĚČNÝ CYKLUS
M-fáze (mitotická): vlastní dělení, viz výše
G1-fáze (postmitotická): růst buňky, syntéza bílkovin a RNA, hlavní kontrolní uzel – možnost blokace nebo odblokování (geneticky, podmínky)
S-fáze (syntetická): replikace DNA (jedna chromatida si nareplikuje druhou chromatidu)
G2-fáze (postsyntetická): syntéza organel, rRNA
G1-, S- a G2-fáze se souhrnně označují jako interfáze
https://www.youtube.com/watch?v=C6hn3sA0ip0
